V barokním období přispívá ve střední Evropě nejvíce Maďarsko ke kultivaci pěstování palem. Během 19. století se palmy stávají oblíbenými pokojovými květinami pro vnitřní výzdobu domu. Jejich sláva a obdiv upadla v době, kdy se začaly stavět botanické zahrady a velké moderní domy. Zasklené balkóny, "zimní zahrady", jako součásti domů ve městech se také stávají módními. Palmy byly dostupné od mnoha pěstitelů v rozmanitých druzích a velikostech. Významná osobnost svého času, arcivévoda Joseph, byl horlivým sběratelem palem. Jeho neoklasický skleník obsahoval 77 druhů palem v roce 1891. V nynější době tato sbírka má více než 150 druhů těchto základních odrůd: Latania verschaffeltii, Arenga ambong, Guihaia argyrata, Copernicia fallaense, Coccothrinax species, Cocos nucifera. Největší druh má výšku okolo 12 metrů a byl zasetý v roce 1984. První experimentální sázení palem venku bylo uděláno dvěma dendrology, Dr. Zsoltem Debreczy a Dr. Istvanem Raczem od r. 1970. Oba jsou známí pro jejich úspěšné úsilí v představování a podpoře různých středomořských typů exotických rostlin (Cupressus, Albizzia, Melia, v zimě velmi odlná Opuncie, druhy Juka atd.). Oba patří ohledně sázení mezi nadšence. Od té doby co jejich bádání v roce 1986 přestalo, pěstují některé zahrady vysoce odolné palmy proti mrazům.

Většina lidí žijících mírně na západních oblastech Evropy si myslí, že střední Evropa je příliš chladná pro venkovní pěstování palem, což je pro většinu regionů pravda. Maďarsko může být charakterizováno jako země, která má přechodné podnebí mezi přímořským teplým mírným podnebím ze západní Evropy a kontinentální chladné mírné podnebí ze střední Evropy. Roční srážky jsou 500 - 900mm a sluneční svit 1700 - 2100 hodin za rok. Za nejchladnější měsíce patří leden, který má teplotu v průměru 0° C až -4° C. A nejteplejším měsícem je červen, při 19° C až 22° C. Období denních teplot nad 10° C je od začátku dubna do konce října. V průměru, každých 10 let je krutá zima.

Maďarsko se nachází v kotlině, téměř uzamčeno pohořími: Alpami na západě a Karpaty, které se točí od severu k jihovýchodu ve tvaru podkovy. Krajinu tvoří: roviny na východě a jihovýchodě a kopce a hory severovýchodně od Dunaje. Zde se extrémní minimální teplota pohybuje mezi -17 až -20°C každou zimu. Na dalekém severovýchodě teplota klesá i pod - 20°C. Směs roviny kopců a nor tvoří většinu oblasti západně od Dunaje. Západ a jihovýchod jsou většinou mírnější oblasti s extrémní minimální teplotou v zimě od -15°C do - 16°C. Zde v příznivém mikroklimatu se palmy mohou pěstovat venku.
Během zimy v městských oblastech, teplo uvolněné z budov ohřívá přilehlý vzduch. Tedy budovy omezují volný pohyb větrů a tím omezují jejich ochlazovací účinek. Proto mohou při extrémně chladném počasí být oblasti v centru o +5 až + 8°C teplejší než předměstí.

Mikrotopografie je důležitým faktorem ve vnitrozemských oblastech, který ovlivňuje intenzitu slunečního záření a teplotu. Jižní svahy kopců a hor do výšky 300m jsou na jaře, na podzim a v zimě teplejší než přilehlá údolí a roviny. To se potvrzuje hlavně na svazích ležících napůl mezi dnem údolí a horskými vrcholky. To je místo, kde dochází k jevům teplotní inverze. Zde se za jasných klidných nocí v období anticyklonů a je-li sněhová pokrývka teplo ztrácí v drastické záři. To jsou extrémně studené noci, které děsí všechny " severní palmové nadšence". Studený vzduch vane dolů po úbocích a hromadí se v rovinách a dnech údolí, kde chladí ještě víc když se teplejší vrstvy hromadí navrchu. Rozdíl mezi teplotou vzduchu na dně údolí a v polovině horského svahu může být od +4 do +6°C a v extrémních případech od +8 do +10°C. Např. během mimořádně chladného počasí v lednu 1997 byla min. teplota v rovinách -22°C a jen -13°C na horském svahu o 100m výš. Obvykle platí, že čím je teplota nižší, tím větší je teplotní rozdíl mezi rovinami a horskými svahy. Když je zamračeno teplé záření se volně nevytrácí a proto teplota dole v údolí tak moc neklesá. V takových obdobích nebývají velké rozdíly mezi rovinami a horskými svahy. Obvykle jen od +1 do + 2°C. Tento rozdíl je typický pro všechny typy počasí v letních měsících. Celkově na horských svazích dosahují extrémní minimální roční teploty od -8 do -14°C.

Příznivé podmínky horských svahů viz. výše uvedeno se odráží v historických vinných oblastech Maďarska podél přilehlých kopců severního pobřeží Balatonu, jižních svahů Mecsekského a Villánského pohoří. Také svahy v JZ části Budapešti nabízí podobné podmínky. V zahradách v těchto oblastech se po více než 100 let pěstují fíky a mandle, také cypřiše, příležitostně může být zmíněna i Musa basjoo.

Mezi další druhy, úspěšně rostoucí na některých veřejných místech a v soukromých zahradách patří mladé exempláře Chamaerops humilis ( jejíž "srdíčko" je velmi citlivé na srážky během našich zim ), Rhapidophyllum hystrix, Sabal minor, Trachycarpus wagnerianus a Trachycarpus takil. Naneštěstí Trachycarpus martianus ztrácí listí když přijdou první mrazy o -5°C, takže je tato palma příliš citlivá pro naše podmínky. Dále nemusí být dosti odolné T.martianus (Nepal) a T.latisectus ( Sikkim )

Srdíčka všech mladých palem musí být chráněna před sněhem dokud jsou rostliny bez kmene, když se maximální denní teploty konstantně pohybují pod +5°C a je několik dní jasná obloha. Trachycarpus fortunei ve věku 3 - 4 let produkuje 3 --4 nové listy ročně, ve věku 8-10 let 6 -7 listů a palmy s kmenem ve věku 20-ti let produkuje 14 - 18 listů ročně. Větší exempláře nad 0,75m - výšky kmene kvetou a jsou-li přítomné samčí i samičí rostliny, jsou schopné každoročně produkovat semena.

Palmy jako většina stále zelených rostlin trpí "fotopodchlazením". To znamená, že listy neustále žloutnou, protože studená zátěž je hmotně obohacována slunečním zářením. Zimní ochrana celkově zakrytých (zabalených) mladých rostlin všech druhů je vhodná nejen jako ochrana před sněhem a větrem, ale také proti nadměrnému slunečnímu svitu. Doufejme, že v mírnějších mikroklimatech se palmy se správnou péčí stanou běžnými v zahradách s " jižním dotykem".